Byl to osud 7. část

Nejsem po cestě nervózní, vůbec. Nejvíc odvahy mě stálo udělat to rozhodnutí, udělat ten krok. Pak mě teda trochu nervozity v břišní oblasti stojí dojet do inkriminovaného města. Dorazím před začátkem.

" No ahoj," pozdraví mě Milan. " Překvápko?" Usměju se. " Doufám, že i ne jiné." " Hele, pokud nebude pít, je to jasný." " Pít nebudu, to je jasný, protože jsem autem, vy drbny!" " A já už myslel, že je na cestě potomek." " Pitomče," oženu se po něm. Tyhle nejapné vtipy mi přesně lezou krkem.

" Ahoj," bez zaváhání ke mně přejde, " musím přiznat, že jsi mě překvapila," řekne a obejme mě. Měkce mě políbí, ale moc si nedovolí, protože nás ostatní sledují. Ale je mi to příjemné. Když to vidí, jak se k němu přimknu, dál mě něžně líbá. Cítím, jak se mi začínají chvět nohy. " Co tě to napadlo za mnou přijet?" " Seš nepříjemně překvapen?" " Ne naopak, naprosto...." " Chtěla jsem tě vidět." " Můžeš u mě zůstat klidně celý víkend, pokud ti nevadí, že děti jsou doma." " To je ta poslední věc, co by mi vadila. Hlavně prosím tě, mě ušetři všech vtipů ohledně rodičovství a podobně." Upře ke mně oči. " Marek mi dnes řekl, že teď je řada na mě, Lenka k tomu přidala, že to vůbec nevypadá, že se o dítě snažíme a Milan mě pak dorazí, jestli nevezu nějaké překvapení." Posadí se, vezme mě na klín. " Oni to nemyslí zle, nesmíš se na ně zlobit, hm." " Vůbec jim nedochází jak mi tím akorát...." " Psst," chytí mě kolem pasu, " tohle bys měla vypustit. Pokud to myslíš vážně. Psychika je první meta," řekne a něžně a přitom hluboce mě políbí. Sjede mi svoji rukou na stehno a pak trochu dál... " Neblbni." " Taky tě chci, to si nemysli, že ne. Poslední dobou jsi byla trochu protivná a ...." Je to fakt, posledně, co jsem u něho byla jsem se ani nemilovali, a párkrát před tím jsem se nedokázala ani vzrušit, takže nikdo o mé lůno nemusí mít strach. " Já ti to vysvětlím, ale ne tady." " Mám se přece jenom připravit na..." " Ne, na otcovství se opravdu zatím připravovat nemusíš, měla jsem ehm, nějaké zdravotní problémy, ale tady ne....," řeknu a zvednu se. Pokud jsem to dokázala říct Lence, dokážu to říct i jemu.

V noci, když koncert končí, mě překvapí, přijeli všichni dodávkou, takže může odjet se mnou aniž bychom řešili auto navíc. Nastoupí na místo spolujezdce. " O čem jsi to tedy chtěla mluvit?" " Teď ne," zavrtím hlavou a couvnu z parkoviště. " Není to nic, ehm závažného, teda asi, ale myslím, že bys to měl vědět, protože jak jsou ve vztahu tajnosti, je to...." Přejede mi rukou po tváři. " Hele jo, já to nedokážu jako ty, zároveň řídit a držet mě za ruku." " Víš proč jsem se neozval?" " Ne." " Popravdě jsem měl pocit, že to mezi námi, že je to pryč, jak jsi byla tak odtažitá." Do očí mi nevědomky vhrknou slzy. Dostaneme se do kolony na dálnici. Teď? Již téměř v noci. " Promiň, není to tak vůbec, prostě jsem ti o tamtom měla ....měla jsem ti to říct hned." Téměř stojíme. Nakloní se ke mně a políbí mě. " Počkej, neblbni, co když strhnu řízení....," rozbuší se mi srdce, ale přitom se mi chce smát. Všimnu si, že jednou rukou přidržuje volant. Zastavím v koloně. " Tohle nemůžeš dělat, když se musím....," znovu mě políbí, je to tak intenzivní, " když se musím soustředit," vymaním se z jeho sevření a popojedu. " Na příštím sjezdu sjedeš, an, pojedeme po starý, nerad bych noc strávil tady, dovedu si představit něco mnohem příjemnějšího." " Ale já netrefím." " Neboj, řeknu ti kudy máš jet." " A co by sis představoval místo toho stání v koloně?" " No, co bych si představoval. Chceš to opravdu vědět?" " Ano, chci to vědět." Přitáhne se ke mně a opětovně mě líbá, cítím jak se přestávám koncentrovat, je to nemožné, ale ke vzrušení mi stačí jenom ta představa....Což teprve potom, když mi rozepne pás a vsune mi ruku pod tričko. Chci se mu vytrhnout, jenomže to nejde. Jediné, na co se koncentruji je kolona před námi. Na to abych nešlápla na plyn, nepustila brzdu. Mnohem hůř se ovládám, když mi sjede rukou mezi nohy.

Sesbírám veškeré zbytky vědomí, co mi zbyly, odstrčím ho, zapnu si pás a vjedu na sjezd. " Uf, málem jsem to přehlídla." Usměje se. " Tohle mi nemůžeš dělat. Nerada bych bourala." " Promiň, asi mi to...." " Asi mě to moc vzrušuje," přiznám s úsměvem a mrknu po něm, co na to říká. " Docela se těším, až dojedeme, věříš?" Nakloní se ke mně.

Zaparkuji auto bezpečně před domem. " Teď už se nepotřebuješ soustředit? " zeptá se něžně a hned u auta mě nedočkavě obejme. " A co když nás někdo uvidí?" snažím se mu se smíchem vytrhnout.

Tiše projdeme domem, nastoupíme do výtahu. " Pojď nahoru," vede mě do ložnice. " Chci abys mi to prvně řekla," pobídne mě a donese šampaňské. Sleduji tančící brusinky. " Doufám, že nebudeme znovu zapíjet Lenčina dvojčata, protože pak...." " To nemůžeme jenom tak." Přisedne těsně vedle mě a chytí mě kolem pasu. Podívá se mi do očí. " Dobře, já ti vysvětlím, co se stalo," chytí mě za ruce. Tolik pozornosti, páni. " Minulý měsíc, když jsem...,když jsem to (cítím se před ním fakt děsně) dostala, jsem měla strašné bolesti a nic na to nepomáhalo a (pohlédnu na něj, protože jinej chlap by se mi vysmál) navíc jsem silně krvácela. Samozřejmě jsem s tím byla u doktora a on, on mi dělal samozřejmě nějaká vyšetření, ale už to samozřejmě nemohl úplně poznat. Ale - ale řekl mi, že....že.......že se domnívá, že to mohl být takový menší potrat....víš....že jako.....že tělo mohlo vyloučit ....embryo...... a přitom ....přitom normální potrat ne.....nemusel vůbec....vůbec proběhnout. Mohlo to být v úplném, v úplném začátku....Proto jsem byla tak protivná, protože jsem o tom pořád musela přemýšlet, jak jsem se cítila a tak....jestli...jestli to doopravdy mohlo........jestli to mohlo......být dítě." Zůstane tichý. Něžně mě k sobě přivine a krátce mě políbí, hladí mě ve vlasech jako když mě konejší. Vezmu skleničku a napiji se. " Čekám, kdy my řekneš že my snad přeskočilo." " To se nedočkáš," položí moji skleničku na stůl, " myslíš, že nevím, že se tohle může stát, že o tom vlastně ani nemusíš vědět, v jistých případech, že se to vyloučilo. Prosím tě, hlavně si teď nemysli, že jsi neschopná nebo něco, tohle se prostě stává," řekne něžně o přetáhne mi tričko přes hlavu. Padneme do postele a bez předehry se milujeme, ta nebyla potřeba, vzrušená jsem byla dostatečně.

Svinu se mu do náruče. " Jsem úplně vyřízená." Usměje se, ale hned zvážní, " Pokud se to ještě někdy stane, řekneš mi to." Pohladí mě ve vlasech.

Ráno vstáváme dost pozdě, vlastně až téměř v poledne. Není divu, potom, co bylo v noci, ještě jsme si pak povídali, a potom k tomu došlo znovu.

" Bylo to úžasné," přitáhnu se k němu a políbím ho. " Tolik mě mrzí, že musím na tu pracovní cestu, achjo, tři týdny..." " Pak za tebou přijedu. Slibuji. To budou kluci u matky a já mám zrovna v Praze akci." Zachytí mě za ruku a něžně se mi podívá do očí, " Dávej na sebe pozor."

Cesta do Prahy se mi zdá smutná a unylá, pořád si ho vybavuji, jeho doteky, jeho konejšivá slova. Co bych dělala o víkendu, kdybych tam nejela?! Nelituju toho, i přestože se musím na pracovní cestu sbalit během nedělního podvečera.

Sotva si zabalím. Dám si horkou vanu, kde málem usnu. Mám dost. Jsem úplně vyřízená. Přijde mi smska, Myslím na tebe... To já na tebe taky, usměju se. I když si připadám úplně hotová. Sotva se navečeřím, usnu.

Cesta do Drážďan je protivná sama o sobě, o to víc s protivnou kolegyní. Myslím, že tuší s kým chodím a pořád vyzvídá, mám jí akorát plné kecky. Jsem ráda, že naše firma má dostatek finančních prostředků na to, aby nám zařídila samostatné pokoje.

Víš, kde bych raději byla místo té pracovní cesty?

Ne, to opravdu nevím.

S tebou.

Se mnou?

Ano s tebou, mám strach, že tě mám plnou hlavu. Myslím, že se tomu říká láska...

Kolegyně mám fakt plné zuby, proto s porady raději spěchám zpět na hotel, nebo když jdeme do města, snažím se ji někde nechat, jenom proboha, ať drží hubu. Co si myslí? Co si proboha ta husa myslí? Že na mě vždycky donášela, a teď jí budu vykládat, za kým jezdím na víkendy. A kdo jí to vůbec řekl?

Těším se domů, a to moc. Jednoznačně. I přestože se vracíme o víkendu a je jasné, že ještě v týdnu se s Petrem neuvidíme.

Jedu tedy aspoň za Lenčou. " Já bych ji taky nejraději přerazila, to mi věř," přizvukuje mi, " je jí prd do toho, kdo do tebe dělá." Usměju se. " A kde máš Marka?" " Taky pracovně mimo Česko, představ si, je v Rakousku. Vrací se až o víkendu. Ale napadlo mě, že byste v sobotu s Petrem mohli přijít na oběd." " To se nehodí." " Proč se to nehodí?" " Protože Marek dojede domů a budete chtít být taky chvíli, ehm...spolu, ne?" " Se dvěma dětma, který se neustále vyžadují tvé pozornosti, a když neřve jedno, řve to druhé a budí se navzájem, to moc dobře nejde. Navíc, tolik zase nesexujeme, to si nemysli, s dvojčaty se to nedá. To vy přece plánujete početí potomka." " Ještě mi to předhazuj." " Já to myslím dobře, neboj to přijde." " Abych dřív nebyla v přechodu." " Nejsi ty náhodou pesimistka?" " Realistka." " Každopádně, s té soboty se nevykecáš. Přijede v pátek ne?" " Nejspíš, říkal, že tu akci má v pátek." " No tak v pátek si hezky zavrkáte a v sobotu vás čekám." " Ty seš pitomá...." " Ale houbelec, tak se podívej, jak se k sobě máte, mám přece oči..."

Když přijdu do práce, tak se dozvím super zprávu, dostaneme, obě, v pátek volno! Super! Podstatné zkrácení pracovního týdne.

Ahoj, moc se mi po tobě stýská. Vzdychnu. Je to pravda. Jenom, co si na to vzpomenu, už bych s tam nejraději vrátila.

Ale, ale....nezabouchla ses nám moc J

Mám tě plnou hlavu, nevím, jestli to vystihuje pojem nezabouchla, ale dáváš mi vážně zabrat. Jo a v pátek mám volno, tak pokud bys chtěl, můžeš dorazit dřív. Budu moc ráda.

Trochu jsem tě zkazil ne? Uvidíme, jak to udělám s klukama. Slibuju, že se pokusím.

Zkazil? Se nediv, promilovali jsme přece celou noc....

Chceš strávit víkend v posteli?

Myslím, že zase tolik nadržená nejsem, nemusíš mít strach. Navíc bych to asi ani fyzicky nezvládla. A v sobotu nás zve Lenča na oběd.

Ve čtvrtek mi začíná víkend, uvědomím si cestou do práce. Když se Petr neozve a nepřijede dřív, tak budu prostě odpočívat, myslím, že si to taky zasloužím. Skončím ve dvě a už se vidím doma.

Nemám náladu myslet na práci nebo snad třeba úklid, uklízela jsem v týdnu, to musí stačit. Lehnu si na sedačku a vezmu si notebook, pustím si nějaká videa na youtube. Čtyřdenní víkend, páni. Užívám si příjemný pocit, a pak dostanu nápad. Napustím si horkou vanu. Nějak jsem se za poslední dobu naučila relaxovat. Přidám hodně levandulové pěny, protože mě moc uklidňuje, přidám dvě vonné svíčky, víc jich je moc. Lehnu si do teplé vody a zavřu oči. Nevím, možná usnu. Protože mě probere zvonek. Voda je chladnější než předtím. Zamyslím se jestli to bylo u mě, to dělají ty pitomé stoupačky. Každopádně jsem stejně ve vaně dlouho, vylezu ven, nemám čas se ani pořádně utřít ručníkem, protože se zvonek ozve znova. Přehodím na sebe tedy župan.

Jestli je to ta stará čarodějnice ze spodu, tak přísahám, že ji to tentokrát dám sežrat se vší parádou, na to že je tu domovnice, je drzá až moc.

Otevřu dveře. " Ahoj, tak tohle je mnohem příjemnější překvapení než jsem čekala. " Obejmu ho. Pousměje se. " Přece jsem ti slíbil, že to zařídím. A koho jsi čekala?" " Nejspíš domovnici, už mi vážně pije krev." " Takhle jsi čekala domovnici? Tu chci teda vidět!" Rozesměji se, " Nesmíš to brát doslova." " No já nevím, v župánku tady čekat na domovnici. Nemá náhodou knírek?" Laškuje se mnou. " Jo to má," převezu ho se smíchem a obejmu ho kolem pasu, " je jí totiž skoro osmdesát. Byla jsem ve vaně, ale kdybych tušila, že to jsi ty, ten župan si nevezmu." " Vážně," zajímá se. " Hmmm, úplně jsi mě odrovnal minule. Musím na to pořád myslet, jaké to bylo." " Prosím tě, tváříš se jako...." " S předchozím chlapem jsem takový vztah neměla." " Jaký přesně?" Svlékne si i bundu. " Aby ke mně byl tak něžný, aby taky dělal to, co se líbí mě, aby mě něžně líbal, aby...." Přitáhne mě k sobě. A lehce mě políbí na rty, " Takhle myslíš?" " Hm, aby mi taky rozuměl. Nikdy se mi tak nestalo, abych si vybavovala tolik věcí, co jsme s někým dělali..." Usměje se. " A co budeš dělat, až budeš těhotná?" " No to doufám, že až na to dojde, že moje hormony se budou....," těsně mě k sobě přitiskne a líbá mě na krk, " že....že moje hormony ....se budou soustředit na jiné věci..." Přimkne mě k sobě tak těsně, že úplně cítím....jeho blízkost. Zvedne mi obličej. "Jsem jak puberťačka, viď." " Nejsi," řekne a hluboce mě políbí, " protože ty se mnou děláš to samé." " Cože?" Rukou si hraje se zavazováním mého županu. " Taky si připadám jako....Co máš pod tím županem..." Hluboce ho políbím a pošeptám, " Vůbec nic." " Tohle mi nemůžeš dělat," zaúpí a rozváže mašličku. Přitáhne mě k sobě. " Ani nevíš, jak strašně tě chci. " Na důkaz toho, že i já chci jeho mu začnu rozepínat košili. " Tak si mě vezmi," rozkážu mu. Ale už v tu chvíli cítím silné návaly vzrušení v břišní oblasti, co teprve, když mi vsune ruku pod župan, hladí mi s ní nahé stehno a pak mi ji vsune mezi nohy. Musím zavřít oči. Políbí mě tak vášnivě, že se musím opřít o zeď, protože se celá třesu" Chtěl jsem, chtěl jsem to romantické....," vášnivě ho políbím a vedu ho do obyváku, " Já - já vím, ale romantika prosím tě až....až potom, protože já víc nevydržím."

Položí nás na sedačku a líbá mě. Je to šílené. Úplně mě to vyvádí z míry. Stáhne mi župan a znova mi jezdí rukama po celém těle. Zavřu oči a dělám to samé. Rozepnu mu kalhoty a donutím ho svléknout. Mírně na mě nalehne, ale místo toho, co myslím si se mnou hraje, hladí mě rukou po krku a sjíždí níž, až mi ji vsune mezi nohy, až se prohnu. "Zabiju tě, jestli to hned teď neuděláš," dotýká se mě čím dál více. Celá se třesu. Přitáhnu si jeho tvář a tiše něžně mu řeknu, " Chci abys to udělal, hned teď," řeknu už důrazně a naléhavě ho pohladím, cítím ho, cítím, jak si se mnou hraje. Je to šílené to vydržet. Mám co dělat, abych nevzdychala, nechci, aby mě tak snadno dostal.... A pak na mě nalehne a ....do háje....

Zvonek.

Zakloním hlavu, " Tohle je vtip snad už..." " Někoho čekáme?" " Nejsem si jistá, ale raději se obléknu." Než dojdu ke dveřím, napodobí mě. " Dobrý den," pozdravím domovnici. Zpytavě si mě změří, asi v županu odpoledne nevypadám moc věrohodně. Ale, mrknu na hodiny, je pět, klidně bych se mohla už chystat do postele. Ten chlap, co s ní přijde kontrolovat topení, si mě změří úplně jiným pohledem a málem si přivře ruku. Rozesměji se, " Měl byste se spíš soustředit na svoji práci, nemyslíte?" Nakloní se nade mě, až domovnice zírá. No jo, pěkně se mnou laškuje. " Tak se mi nedivte, když jste tak...." Usměji se, úplně si ho vychutnávám. " Měl byste se krotit, mám tu přítele a nejsem si jistá, zda byste za takové narážky nějakou nechytl."

" Všimla sis, jak po tobě vyjížděl..." " Jo všimla." Přitáhne si mě. " Ty žárlíš. No nekecej, ty na něj žárlíš." Obejme mě na souhlas. Je to příjemné, když vidím, že se o mě někdo zajímá natolik, aby žárlil.

" Nezapomnělas na tu večeři?" " To víš, že ne. Jak moc to bude společenské?" "Koktejlky nebo něco by postačovali." " Ok," usměji se a skočím se převléct. Vezmu si na sebe červené společenské šaty na úzká ramínka, dlouhá tak po kolena. A lodičky...

" Víš jak dlouho mě chlap takhle nikam nevzal." " Dlouho?" " Hm, už si ani nepamatuji. To víš, je to jiné než muset jít na jedno do hospody." " To nic nemění na tom, že jsi..." " Neříkej nic, co nemůžeš vzít zpátky." " Sluší ti to." Otevře mi dveře od auta a nechá mě nastoupit. Připadám si proti němu úplně šíleně.

Navíc ta večeře, je to opravdu luxusní podnik. Teda na mé poměry. A pak jdeme do divadla. Do divadla, přemítám, kdy jsem naposledy třeba s předchozím partnerem byla v divadlem. Možná je to lehké sumarizovat, nikdy.

Jdeme na muzikál. Usměji se a chytím ho za ruku. " Myslela jsem, že takové vztahy už neexistují." " Jaké?" " Že si taky uděláme čas na sebe a děláme něco smysluplného, protože..." " Neseš si zklamání z předchozí vztahu, co?" " To si piš, když to srovnávám....tak....to vlastně ani nejde," pousměji se. " To byl klasický rurální model, ženská je na vaření, úklid a na sex, přijdu dom, hodím nohy na stůl a hotovo a ne abys mi neudělala teplou večeři, vždyť se přece tak dřu, no jo, celou směnu se kroutím u tý potentovaný mašiny, pak ležím na páse a myslím, že když moje služka dělá v kanclu, že není vyřízená. A o víkendu s chlapama do hospody, na jedno a ženu sebou. To je...." " To je chlap bez fantazie," mrkne na mě, " a zapomnělas, že žena je taky na plození dětí." " K tomu díky bohu nedošlo. A vůbec toho nelituju. To by byl pro to dítě život za trest. To až ty jsi mi otevřel oči," řeknu a opřu si o něho hlavu, když zhasnou.

" Bylo to úžasné." Zase mi otevře dveře, nechá mě nastoupit. " Vážně?" " Hm. Proč jsem byla s takovým chlapem, kterého tohle vůbec nezajímalo?!" " Protože jsi na něm měla ráda něco jiného." " To bych ráda věděla, co, " uchechtnu se. " No každopádně, pokud se ti to líbilo, můžeš se mnou zítra vyrazit do společnosti znova, ale budou tam z novin, to tě musím upozornit." " A co to je?" " Charitativní galavečer...." " To je tak na společenskou róbu..."

Usnu snad téměř okamžitě. Ale je to příjemné. Jsem příjemně unavená. Přitulím se k němu a pořádně se prospím.

" Takže sis ten večer nerozmyslela?" " Ne, samozřejmě tě ráda doprovodím." Začnu si chystat na buchtu. " Nejvíc trapný mi přijde ten oběd u Lenči." " Prosím tě, tak příště pozveš ty je." " No jo, jenomže i tak, upéct buchtu mi nestačí." " Moc si to bereš," řekne a přijme hovor. Začnu si zpracovávat těsto. Vrátí se a obejme mě. Zakloním hlavu a políbím ho. " Tohle mi ke štěstí stačí, věříš?" Obejme mě kolem pasu. " Nejhorší je období, když člověk všechno zvorá a má pocit, že je k ničemu." Pohladí mě po tváři. " Každej novej začátek ti přinese nové zkušenosti." " Máš pravdu, kdyby mě nevyrazili z práce, nepotkala bych Lenču, a když jsme se s bývalým rozešli, neměla bych kde bydlet, a kdybych neznala Lenču, nikdo by mi tenkrát neřekl, ať jdu na tu akci a kdybych na tu akci nešla, už nikdy bych tě třeba nepotkala." " To je osud." " Ty tomu věříš?" "Věřím. A taky věřím, že to co se děje, že je tak jak má." Zarazím se, vzpomenu si na ten sen, tam to řekl nějak podobně přece. Je to až překvapivé jak se skutečnost s fikcí mohou prolínat. " Mám dojem, že už jsem se z té smůly dostala." " Teď už zbývá jenom to miminko," pošeptá a líbne mě na krk. Otočí mě k sobě čelem a začne mě líbat. " Ne, neblázni," směju se. Snažím se, aby nebyl od těsta...Líbáme se ani nepostřehnu, kdy mě začne hladit, " Ne....teď...."Nedokážu mu říct pevné ne, když mi vsune ruku mezi nohy. Začne mě hladit. " Teď.....teď....jo," rozesměji se....

Večer už se chováme zase slušně. Obléknu si šaty, co jsem měla jednou na plese, jsou dlouhé modré, krajkové. " Vypadáš úplně..." " Úplně slušně?" rozesměji se a přitáhnu se k němu v chodbě. " Ne, úžasně." " Nepřeháněj," pohodím navlněným vlasy. " Já nepřeháním," řekne a vezme mě za ruku.

Opakuje se scénář ze včerejška, otevře mi dveře, nechá mě nastoupit. Kluci se diví, co tam s ním dělám, že se nezmínil, že nepůjde sám.

Domů se vrátíme opět kolem půlnoci. " Je to příjemné. Jako bys tu se mnou bydlel," přitáhnu se k němu. " Někdy se tu cítím sama a přepadají mě neodbytné myšlenky. " " Jaké třeba?" " Že jsem k ničemu." " Víš jakou máš kariéru, a pokud se to týká toho druhého...Myslím, že v hudební branži bys..." " O tom mlč..." " Já vím, proto jsem ti ani o té nabídce z divadla neříkal..." " Nabídka z divadla?" " Zajímá tě to?" " Co myslíš ty?" " Měla bys to zkusit. Konkurz je až na jaře, klidně ti domluvím schůzku, až budeš u mě. Ale je to na tobě." " Až na jaře?" " Třeba tou dobou už budeš těhotná a nějaké divadlo tě nebude zajímat, viď." " To je ta druhá věc, co mě děsí." " Prosím tě, vždyť to tak dlouho netrvá, co se, co spolu spíme bez ochrany, není to ani půl roku." " A co před tím, když jsem byla s ním?" " S chlapem bez fantazie, kterej je lenivej si sám dojít pro pivo do lednice a máš strach, že tě zmlátí, když se opije se otěhotnět nedá, to mi věř. Když pořád na to myslíš, na to aby zas nevyváděl, a bůh ví co..." " Seš snad ženská?" " Na to nemusím být ženská. Řekni mi, že to není pravda!" " No dobře, ale....." " A pak jsi nikoho neměla." " Ale brala jsem kvůli tamtomu prášky." " A jsme u toho." " U čeho?" " U antikoncepce. Ty myslíš, že to s tebou nic neudělá? To ti řeknou leda doktoři. Ono je určitě lepší brát prášky než pak dělat interrupce. Ale když chceš po těch práškách otěhotnět, tak to u většiny hned nejde, musíš se z toho vzpamatovat. Tohle prožívá ale každá druhá. " " To si nemyslím, Lenča otěhotněla tak za půl roku.." " Ale tohle tak nesmíš brát, tohle je přesně to nejhorší, co pro sebe můžeš udělat, začít nad tím přemýšlet. Do příštích Vánoc to určitě půjde, to ti slibuju, ale s tímhle... s tímhle....s těmahle nočníma splínama musíš nadobro skončit."

Místo ráno vstáváme dopoledne, ale cítím se úplně jinak, tak dlouho jsem si takhle víkend neužívala. Cítím se jako, když jsem bývala malá a těšila se na víkend.

Dodělám buchtu. Ještě krém. Dám do misky tvaroh a rozmíchám ho s cukrem. " Doufám, že ti nevadí, že spolu dneska, že se spolu dneska nepomilujeme." Odloží tablet. " Pane bože, já chápu, že máš taky ....ehm...svoje dny," odpoví a tím celé téma ukončí. Překvapeně se otočím. " Já nejsem debil, kdybys je neměla tak nemůžeš mít děti."

Před polednem vyjedeme za Lenčou. " Ahoj, zrovna jsem uspala děti," řekne a vezme do kuchyně chůvičku, všimnu si jak ji Marek líbne na tvář. Napětí mezi nimi panuje přes celý oběd a pak, i když nám nabídne kafe. Jedno z dvojčat si začne broukat. " Mám návrh, vezmeme Vám děti ven a vy budete mít chvíli čas na sebe." " To ne, to nejde." Marek ji zadrží, zachytí ji za ruku, " To bys vážně..." " To víš, že jo." " Dobře, tak já ti je..." " Oblíkneme si je sami, neboj."

" Ty jsi tak hodná kamarádka," řekne mi, když si bere druhé dítě a nese ho do kočárku. " Bylo mi jich líto. A od čeho by bylo jinak kamarádství. Je hezky, prckům se to bude líbit, mě taky, bude to jako romantická procházka," sjedu z kočárkem. " Úplně ses změnila." " Život mě změnil. Nemůžu jenom brát. Musím i dávat." Zadrží kočárek, chytí mě za boky a něžně políbí a pak mi navrhne, " Nechceš se třeba přestěhovat ke mně?" " Cože?" " Hm" " Co na to kluci?" " Souhlasí." " Jenže kdy, za chvíli máš to turné...Vánoce..." " Je to trochu nadnesené jako turné. Vystoupím tam jenom jako host. Nehledej důvody proč to nejde. Třeba po novém roce, pokud potřebuješ čas. Rozmysli se sama." " Dobře, to...to beru."

Slunce s posledních sil svítí na zemi. Ale už začíná být zima, není divu, zítra je 1. listopadu. Dám si sluneční brýle, jsem zmatená. Ano, chci ho, a to moc, jenomže mám pořád strach. Asi ze všeho. Taktně mlčí. Možná si uvědomuje, že si to vše potřebuji promyslet. Měla bych si celou věc měla vzít logicky, práce, tam už o tom ví, a mám slíbeno, že není problém mě okamžitě přesunout do Brna. Pokud ne okamžitě, tak na čas s home office. To je úžasná výhoda. Pak byt. Pořád Lenči platím nájem, že. Pak to dojíždění, jenom, co si vzpomenu na pracovní cestu, jak mi chyběl. Před Vánoci to nebude jiné. Potom, když mluvíme o těch Vánocích, kluci potřebují někoho, aby se o ně staral, protože času mít nebude, a pokud by se to dozvěděla sociálka, nevím, jestli by se nemusel s trvalým zanecháním v péči rozloučit. Tak si to shrňme, nejdůležitější je pro mě, abychom byli spolu, v Praze mě kromě Lenči vlastně nic nedrží. A co kdybych pak zůstala na Vánoce sama? Jak bych se asi cítila?! Jak by to bral, kdybych úplně odmítla? Co bych dělala, kdybych o něho přišla? Lenča mi posledně řekla něco o tom, že bych měla dělat šílené věci, je to pravda. Na co chci čekat? Až zestárnu? A pak mi nezůstanou žádné krásné vzpomínky. Zůstane mi jenom to, že jsem se nemohla rozhodnout. Chceme počít dítě, a jak si to představuju, jak bychom to dělali. Jak bych se sama o něho starala? Vidíme se maximálně třikrát za měsíc, nejčastěji dva víkendy ano a dva ne. Jak si představuji, že takhle zplodíme dítě, když se sotva vídáme? Nemůžu už váhat, protože pak přijde den, kdy se celý sen rozplyne a už to nepůjde vrátit zpět.

" Petře?" " Hmmm" " Máš pravdu, pořád jenom hledám důvody, proč to nejde. Ale víš, co si neuvědomuji?" " Ne." " Že ze samého rozmýšlení o všechno můžu přijít, o zamilovanost, o tebe, o ....o možnost mít dítě a víš, co z toho vyplývá?" Trhne rameny. " Že pokud chci odejít z Prahy, jak jsem se rozhodla, musí to být co nejdřív." Rozesměje se. " Pak bych pořád hledala důvody proč ne, proč nechci." Jedno z dvojčat se zavrtí, ale hned zase spokojeně usne, když mu vrátím dudlík. " Co znamená, co nejdřív, abych byl v obraze. Možná by to šlo příští středu až víkend, nic nemáme a kluci se mnou určitě pojedou." " Takže ode dneška za čtrnáct dní?" " Hm..." " Pane bože...." " Máš pravdu, měla bys přestat váhat a začít žít, vzít zpátky se dá všechno, ale když to ani nezkusíš, tak prohraješ sama se sebou." Obejme mě. " Nemusíš se bát. Nebude to takové, jako s tvým bejvalým přísahám. Navíc v týdnu jsem často doma, takže by ses nemusela starat o to kdy se s klukama učit, jestli uklízet. Pokud budeš chtít, můžu s sebou už v neděli něco odvézt." " Zešílela jsem?" " Ne, neboj." " Není to moc brzy?" " Je to tak akorát. Úměrně tomu....tomu, co k sobě cítíme," řekne a políbí mě.

Přemýšlím, kdy o tom říct Lenči, jestli je to vůbec dobrý nápad. Vyjdeme s dětmi nahoru. A pak mi to dojde, na čas to klidně může ještě zůstat tajemství, Lenča vypadá šťastně. Nechci ji zatěžovat zrovna teď starostí, komu pronajmout byt, ale v týdnu jí to musím říct, to určitě.

" Proč jsi jí to neřekla?" " Protože toho má všeho dost. Ještě si shánět nájemníka..." " Jste kamarádky, věří ti, tak jí toho nájemníka sežeň."

Možná má pravdu, když dám inzerát a někdo se přijde na byt podívat, můžu ji prostě dát vědět, abych nedělala nic za jejími zády. Začnu si balit. " Stěhování je stres." " Musíš myslet na to, co bude potom," natáhne se ke mně přes krabice. " Budeme mít na sebe mnohem víc času, ve všem." " No ale taky si můžeme začít lézt na nervy." " To máš pravdu, to se taky může stát."

Odjíždí v neděli po poledni. Místo abych pokračovala v balení, posadím se na sedačku a zapnu si počítač, najednou se vrací ta nejistota. Vztah naplno? Fungovat naplno jako žena, jako matka? Samozřejmě, mohla bych říct, já jsem si to rozmyslela. Nepustí mě v práci, nebo si něco jiného vymyslet.

Jsem děsná. Možná mám přes den občas ráda samotu, zvláště po Lenčiných ubrečených dětech, avšak to se nedá říct o večeru. Cítím se sama. Docela jsem si zvykla na to si s někým popovídat. K někomu se přitulit a jen tak si povídat. Pak je tu ta má touha, protože ať jsou Lenčiny děti ubrečené, ukňourané a náročné jakkoliv, podněcují ve mně touhu mít dítě. Já vím, nejspíš to nikdy nevyjde. I když mé tělo je v pořádku, nejspíš se stalo něco mezi mojí hlavou a tělem.

Pokračování příště!