Byl to osud 4. část

Zavrtám se, co nejvíce do postele, nejlépe tak, aby mě nebylo ani vidět. Do očí se mi hrnou slzy. Chvíli bojuju s tím, že si přece jen lehnu na to křeslo.

Po chvíli dorazí Petr v pyžamu. " Ty nemůžeš mít děti?! Proč jenom mi to hned nedošlo. Ale to jsi mi mohla říct." " Možná jsem nechtěla." " Jestli jsi myslela, že bych tě o to míň chtěl, tak to se pleteš. A co máš za...." " Nevím, byla jsem jenom na předběžných testech." Přisedne ke mně. " Měla bys jít na kompletní vyšetření, o nic totiž nemusí jít, až budeš chtít mít dítě. A pokud to přece jenom nepůjde, budu tě chtít i tak..." Na chvíli myslím, že jsem se přeslechla, ale on mě obejme a políbí. Prvně na tvář a pak na rty, jenom tak něžně. " A nebreč, ona to přece nemyslela zle, nemohla to vědět." " Hlavně to nikdo neměl vědět, ani tys to neměl vědět... očkej, cos to před tím udělal..." " Co myslíš?" přilehne si vedle mě na postel a znova mě políbí. " Není to lehký přiznat, že bez tebe nemůžu být" " Ale já..." " Já vím, počkám na tebe" Zhasne a lehne si. " O to horší je, že spolubydlící teď plánuje dítě a..." " Připadáš si ochuzená?" " Promiň, nechci o tom mluvit," vzdychnu. Je to tak těžké. Tolik se potřebuji svěřit, ale na druhou stranu k tomu nemám odvahu.

Ráno se snažím být veselá. Ale i tak mi to pokazí celý týden, musím na to pořád myslet. Jenomže si z dovolené chci odnést jenom to nejlepší.

Zasněžené svahy. Horské slunce. Stavění sněhuláka. Večer, kdy hrajeme flašku a já ho musím líbat a bojím se, že ho chci čím dál tím víc. ....

Chci si také v mysli dochovat vzpomínku na den, kdy s Andy vařím oběd a ona se mi vážně podívá do očí, až málem připálí řízek, " Hele, já nevím, co mezi Vámi je, nebo kdy jste se znovu potkali, ale...." " Neboj, k ničemu nedojde, Andy." " O to právě jde. Nikdo tady proti tomu, abyste spolu byli, nic nemá." Jenom moje svědomí. " Od té doby, co je sám.... No prostě, hodně se teď po novém roce změnil a myslím, že někoho má a pokud sem pozval tebe, je to jasný." Trhnu rameny, nemám co říct, tak trochu váhám.

Také si chci uchovat vzpomínky na poslední večer před odjezdem, jdeme se projít, zrovna sněží, ale je docela teplo. Chytí mě za ruku. Přitáhne mě k sobě a políbí mě. " Promiň, ale tohle nejde.Andy a ostatní si myslí, že spolu jsme, myslí si to i Lenka, nemůžeme se takhle chovat." Chytí mě za ruce. Čeká, jak budu argumentovat. " Nedokážu mít vztah, prostě...prostě to nejde, promiň, já - já ti nechci ublížit a vím, že nejsi jako ostatní" Strašně mě to bolí, jako bychom se rozešli. I když jsme spolu nebyli. I tak to bolí.

Vrátím se domů. " Ahoj Baru, jak sis to užila?" " Jo, fajn." Sebralo mě to. Pak mě upoutá něco jiného, čeho jsem si možná nevšimla, než jsem jela. " Co ty tvoje nevolnosti?! Neříkej mi, že jsi v tom?! Ani se mi nesvěříš," syknu s úsměvem, i když mě to děsivě ubíjí. "Protože nic není jisté." " Přeju ti to." " Nepřeješ, neber to nijak zle, ale nemůžeš být ráda za to, že jsem těhotná, když ty... připadám si vůči tobě tak trapně." " Nemusíš, po tolika letech vztahu není nic neobvyklého, že chcete dítě."

Pak jde na kontrolu. Je to asi za týden. " Ahoj," pozdravím ji, dneska pracuji z domu. " Jaké máš novinky? Vyšlo to?" Jenom kývne hlavou. Ani bych se nemusela ptát, stačí vidět její úsměv. " Ale ty ses mi s něčím nesvěřila!" " S čím pak?" " S tím, že jste spolu." " No to teda nejsme, prosím tě, Leni nevytahuj to, já chci být s tebou šťastná, ne smutná" "Slyšela jsem, že mám holku prostě," řekne " Nový vztah?...To je tak tajný, že se s tím nemůžeš svěřit ani mě." " Dost těžko s ním můžu být, když jsem mu na těch horách řekla, že nedokážu mít vztah, že mám strach, jen ta představa ...se s ním milovat nebo tak....Chápeš to? Já to nedokážu...." " Pak teda," posadí se proti mně. " Pak si teda někoho našel" " Mrzí mě to. A ozval se ti od té doby?" Vzdychnu. " Teď už ne" " Ptám se teda blbě viď, proběhlo něco ne..." " Ne, jenom jsme se líbali a řekla jsem mu to." " Jako všechno?" " Jako všechno," kývnu. " O to víc si teď proti tobě připadám blbě," přitáhnu si ji k sobě. " To se opovaž. Ani na to nemysli. Ty buď šťastná." " Ale" " Neboj, já to nějak zvládnu."

Jsou to už tři měsíce od naši dovolené na horách. Spolubydlící je ve čtvrtém měsíci. Já jsem skončila opět na bodě nula.

" Všechno nejlepší," popřeje mi hned ráno k narozeninám. " Hm, děkuji." " Víš, že jsi čím dál odevzdanější a protivnější?! To tu mám být já. Hele, tak na to mysli." " No jo," usměji se a pohladím ji po břiše.

Když se večer vrátím z práce, potkám se na parkovišti s Markem. " Hezká kytka." " Díky." " Od kolegů?" Zavrtím hlavou. Vyběhnu po schodech. Jsem kráva. Odemknu. Spolubydlící sedí u televize. " Ahoooj. Jé, já od kolegů nikdy kytku nedostala," mírně se zachmuří. " Taky není od kolegů. Přivezl mi ji do práce kurýr." Zvedne obočí. Napustím vodu do vázy. Podám ji cedulku. Vybalím ji z igelitu. " V - životě - jsem žád-nou takovou kvě-ti-nu nedostala," důrazně prohodí s oněmělým výrazem. " Čekám na tebe," přečte " Cože. A víc nic?" " I tohle stačilo, promiň," řeknu když se rozpláču. " Neblbni nebo budu brečet taky. A počkej od koho to je? Vždyť tam není podpis." " Na druhé straně." Skrčím nohy. "Ale počkej....jako," pohlédne mi do očí, " jako on.....Ta kytka je od něj?" " Nejspíš." " Obávám se, že jsi to posrala miláčku," osloví mě láskyplně. " O to víc mě to právě všechno bolí. Ale dost, ty potřebuješ klid a ne abys mě tu uklidňovala." " Co uděláš?" " Nejspíš nic. Někoho má. Nevím, proč to udělal..." " No, to bych ti taky měla vysvětlit," otevře laptop, "byl to nejspíš jenom drb." Asi budu mít migrénu. Nejraději bych se šla opít. " Promiň, jdu se opít." Zvednu se. Naliji si víno a posadím se zpět na sedačku. " Jestli se opiju a budu zvracet tak se omlouvám, ale tohle je silný kafe i na mě," Lenka mě obejme, " když tak budeme zvracet ráno spolu." To mě rozesměje. " Jen poslední otázka, ano?" podívá se mi zpříma do očí. " Co k němu cítíš?" " Stýská se mi, ale přece s ním nemůžu být, když mám strach ze vztahu." " Já si myslím, že tohle ti zatím jako pro vztah stačí, že ho potřebuješ." " Je to jenom na tobě, co uděláš." Podívám se na její bříško...(Saša)